sobota 18. února 2017

Recenze: Oko za oko

Oko za oko (Burn for Burn, #1)Jenny Han miluju, což není žádná novinka. Její sérii Burn for Burn jsem před pár lety četla v originále hned po vydání. A jako všechny její knihy se mi líbila. Proto jsem měla obrovskou radost, že se jí ujalo CooBoo. Přesto jsem ale měla trochu obavy. 

Ostrov Jar není jen idylické místo na dovolenou, ale to vědí pouze ti, co na něm žijí. Kat, Mary a Lillia chodí na střední školu, ale to je asi to jediné, co mají společného… tedy kromě touhy pomstít se. Pomstít se těm, kteří je šikanovali, vysmívali se jim a udělali jim ze života peklo. Špatné věci se totiž stávají i hodným holkám. Kat už má dost toho, jak ji její bývalá nejlepší kamarádka ponižuje. Lillia klukům vždy věřila, ale tomu je konec. Ne potom, co se stalo tohle léto. A rozhodně to nenechá jen tak. Mary ostrov před šesti lety opustila kvůli klukovi. Ale vrátila se a chce, aby ten, co jí kdysi ublížil, taky trpěl. Žádná z dívek by se sama nedokázala bránit, ale dohromady… dohromady jsou schopné čehokoli. (oficiální anotace)

Většinou tím končím, ale teď tím začnu. Překlad je naprosto fantastický. Většinou si stěžuju na to, že se překladatelé urputně snaží postihnout řeč dnešní mládeže, což často úplně nefunguje. Tady se to ale překladatelce povedlo vystihnout na jedničku. Protože se kniha četla sama, nebylo tam nic rušivého a já jsem opravdu uvěřila, že to jsou moji vrstevníci. 

Co se týče příběhu. Autorky se rozhodly pro vyprávění hned ze tří pohledů a zároveň vymyslely tři odlišné vypravěčky. Lillia je Asitka z bohaté rodiny. Je populární, namyšlená a vždy dostane všechno, co chce. A ví to moc dobře. Pak je tu Kat. Drzá ranařka, která si nenechá nic líbit, ví, co chce, a jde si za tím. A nakonec je tu šedá myška Mary, která se po několika letech vrátila na ostrov. Nikoho nezná, ale má nevyřízené účty, které čekaly už moc dlouho. I když jsou každá úplně jiná, spojuje je jedna důležitá věc - jsou na ostrově lidé, kteří jim ublížili. A oni se jim rozhodly pomstít. Odlišnost všech dívek prostupuje celou knihu, což je jedině dobře. Nejen, že jsou jiné povahově, ony se liší i tím, jak mluví a jaká slova používají. 

„Tak to vole ani omylem!“ sjede ji Kat. „Zejtra to bude epický. První zápas sezóny. Všichni uvidí, čeho jsme schopný. Bude to naše zatím nejlepší dílo. Vsadím se, že dneska ani neusnu. Těším se na to víc než na zatracený Vánoce.“ - strana 155 

Právě množství vypravěček zapříčinilo to, že začátek knihy je hodně zmatený. Není tam tolik postav, ale jelikož je každá z dívek vnímá úplně jinak, musíte si je trochu uspořádat v hlavě, než všechno zapadne na své místo. Také proto je úvod trochu pomalejší. Autorky čtenáře pomalu seznamují s příběhem a nechávají všechno hezky uležet, než se začne dít to důležité. 

Příběhy o pomstě nejsou mými nejoblíbenějšími, nicméně mají jednu výhodu. Žádná z postav není černobílá. Všichni mají na své straně dobro i zlo a celým příběhem se to prolíná. Zároveň je ale trochu potřeba dívat se mezi řádky a hledat motivy, proč se postavy chtějí vlastně mstít. A zrovna v Oku za oko to chce poměrně hodně empatie, protože ty důvody nejsou na první pohled úplně viditelné.

Jelikož se jedná o první díl série, nemohlo se v něm stát všechno. Proto je pomalejší, ale zároveň slibuje, že v těch dalších dílech se bude dít něco většího. A jelikož už mám dočteno všechno, opravdu vám můžu slíbit, že ten příběh bude gradovat. A to hodně. Vlastně klidně přiznám, že se autorkám podařilo pěkně mě vodit za nos. A na konci druhé dílu je fakt pěkný cliffhanger. 

Tady je Karma. Bozi mlyny melou. Vis o nekom, kdo by si zaslouzil, aby ho semlely?“ - strana 96

Ani podle mého pohnutého měřítka to není nejlepší příběh na světě. Je to ale příjemná jednohubka, která vás bude bavit. Bude ve vás vyvolávat nejrůznější emoce. A osobně jsem hltala každou stránku. I když kniha nepřekypuje akcí, je tam hodně dialogů, které vyloženě baví a jsou fakt autentické. Kdejaká dívka se najde v popisech oblečení (ahoj, Jenny, já vím, žes to psala ty) a při nejrůznějších malých gestech (ehm, Jenny, to je pro tebe taky typický) se budete přihlouple usmívat. Budete jásat nad úspěchy holek, budete se ušklíbat nad věcmi, co si ostatní provádějí. A nakonec si ještě můžete vybrat, komu vlastně budete fandit. Autorky vás totiž nenutí oblíbit si všechny a přesvědčit vás o jejich dobrých záměrech. Naopak jsou holky často pěkně protivné a umíněné. 

Se Siobhan nemám žádnou zkušenost, ale od Jenny jsem četla všechny jhejí YA. A všechny jsem si zamilovala. Výjimkou není ani Oko za oko, a přestože tohle není ideální objektivní recenze, nemyslím si, že bych si to tolik přikrášlovala. A český překlad se mi dokonce líbil víc, než originál. Ha! To jste nečekali, co? 
Autorka: Jenny Han; Série: Oko za oko, 1. díl Vydáno v originále: 17. 11. 2012 (Burn for burn); Vydání u nás: 20. 2. 2017 (Oko za oko; CooBoo); Počet stran: 272; Hodnocení na goodreads: 3.87 při 19 028 hodnoceních.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství CooBoo! Knihu si můžete zakoupit na jejich e-shopu a rovnou si do košíku přihoďte Všem klukům, které jsem milovala (recenze) - protože Jenny Han nikdy není krok vedle. 

středa 15. února 2017

Recenze: Reset

17794861Pokud čtete můj blog, moc dobře víte, že mám ráda dystopické knihy. A ještě více ty akční, krvavé a násilné (fakt jsem jinak mírumilovná osoba, fakt). Reset se zdál, že splňuje všechno výše popsané. Ale přestože to zní jako kniha přímo pro mě, našla jsem si nějaké výhrady.

Vítejte ve světě, kde mladiství vstávají z mrtvých. Amerika byla napadena virem, který kromě následné smrti způsobuje i to, že s velkou pravděpodobností nakažený vstane z mrtvých. V takovém případě se stává majetkem státu a je z něho voják - reset. Reseti jsou mašiny na zabíjení a čím déle se po smrti probudili, tím méně mají emocí. Rekordmanem je Wren. Resetovala se až po dlouhých 178 minutách. Je téměř bez emocí a bez otázek plní jeden rozkaz za druhým. Dokud se nesetká s Calluem, číslem 22, který si zachoval většinu svého lidství.

Amy Tintera si na celém světě dala opravdu záležet. Kromě prostředí státní organizace KLEZu se setkáváme se slumy a dále i bohatou čtvrtí. Přitom nejsme zavaleni popisy prostředí a autorka se nás vůbec nesnaží unudit k smrti. Přesto se našla hluchá místa a autorka občas zabředávala do věcí, které pořádně nevysvětlila.

Wren a Callum byly opravdovými opaky a bylo na nich vidět, jakými proměnami prochází. Wren se začínala chovat jako lidská bytost a Callum jako reset, až to došlo k vzájmné rovnováze. Bohužel nebyly jasné důvody, proč se postavy chovají tak, jak se vlastně chovají. Callum se k Wren upnul jenom proto, že se to hodilo autorce a Wren k němu vlastně také bez nějakého smysluplného důvodu. Podobně se chovaly i ostatní postavy. Celková motivace byla velice malá a o většině z nich se postupně přestalo mluvit, jako by neexistovaly.

I když jsem měla pocit, že je Reset akční jízda, kde se pořád něco děje, nakonec mě upoutal spíš styl psaní. Amy píše velice poutavě a příjemně a, jak už jsem říkala, nedávala tam moc omáčky. Velice sympatické mi bylo, že si ze začátku nebrala moc servítky a popisovala Wren jako tu nelítostnou zrůdu, která dělá jenom to, co je potřeba. A to se mi fakt líbilo. Wren byla silná a nezávislá, nelitovala se a nefňukala. Právě proto byla tak dobrou hlavní vypravěčkou - s takovou racionalitou se v YA jenom tak nesetkáte.

Pak ale přišel Callum a z Wren se začala stávat bábovka. Její lidské rysy, které prý už ani neměla, se vrátily s neuvěřitelnou silou. Z té silné nezávislé ženy, která všechno řeší násilím, se stala zamilovaná hromádka neštěstí. A autorka se to ani nesnažila zamaskovat. Čímž se dostávám k poslednímu bodu kritiky a to k tomu, že romantika všechno zkazila. Nejen, že mi na postavách moc nezáleželo. Mně neuvěřitelně začaly lézt na nervy.

Aby to ale nevyznělo úplně špatně. V zásadě se mi kniha líbila. Sice se tam toho ve výsledku tolik nestalo a hodně věcí zůstalo nevyřešených, ale pořád to byl dobrý příběh. Svět se mi zamlouval více než dost a celé prostředí mělo úžasnou atmosféru. Pokud by autorka trochu zapracovala na postavách, mohla by to být neuvěřitelná jízda. Holt budu muset dát šanci pokračování, abych si udělala jasný obrázek.
 
Autorka: Amy Tintera; Série: Reset, 1. díl  Vydáno v originále: 7. 5. 2013 (Reboot); Vydání u nás: 25. 6. 2013 (Egmont); Počet stran: 384; Hodnocení na goodreads: 3.92 při 24 391 hodnoceních.

úterý 7. února 2017

A-Z knižní TAG

A-Z knižní TAGU zahraničních blogerů jsem narazila na A-Z bookish survey tag a hned jsem začala přemýšlet, co bych v češtině vymyslela k písmenu Q nebo X… No a když mě konečně něco napadlo, bylo škoda si neudělat komplet českou verzi. Takže tady to...
TAGy mám moc ráda, ale málokterý mě zaujme tolik, abych ho chtěla vyplnit. Ale tenhle od Nofreeusermanes mě (a polovinu blogosféry) zaujal na první přečtení.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih
Počítám, počítám... A ona to bude Jenny Han s Patricií Briggs. Původně jsem měla napsaný dlouhý odstavec o tom, jak moc čtu Jenny Han, ale pak jsem zjistila, že 3+3+2 je 8 a ne devět. Takže je to plichta. Alespoň ale můžu tvrdit, že Jenny jsem četla v angličtině a Patricii v češtině. Obě jsou rozdílné, ale obě jsou skvělé a vy si je musíte přečíst. Všechny. 

Bookoholikovo pravidlo číslo 1
No řekla bych, že žádné takové pravidlo nemám. Možná mě napadá akorát to, že je nebezpečné zamilovávat si vedlejší postavy. To víte, oni docela rády umírají. A kdybych mi tak nevadily spoilery, docela ráda bych tu udělala pietní místo pro všechny. Ale asi by to byl hodně, hodně dlouhý seznam. 

Citát z knihy, který bych si zarámovala
Těch je! Třeba (musím bohužel parafrázovat): "Nic neřekne omlouvám se tak dobře jako mrtvý králík" z Mercy Thompsonové. Anebo jo! Já už vím. I když je to pěkná depka. Zarámovala bych si začátek Last Night I Sang to the Monster od Sáenze. "Some people have dogs. Not me. I have a therapist. His name is Adam. I’d rather have a dog."

Důležitá kniha mého dětství
Tak jo. Je čas přiznat barvu. Jako dítě jsem nečetla. Teda já se za dítě považuji pořád, ale chápete mě. Takže... no teď už to víte. 

E-kniha, audiokniha, nebo papírová kniha?
Papírová kniha je prostě papírová kniha. Na ty dopustit nedám. Nicméně jsou o dost praktičtější e-knihy, tudíž teď dávám přednost hlavně jim. Z nějakého důvodu jsem se nikdy (i přes neustále vychvalování) neodvážila zkoušet audioknihy. Jsem prostě přesvědčená o tom, že bych u toho nedokázala udržet pozornost. Ale třeba to někdy zkusím. Za to přeci nic nedám, ne? 

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední
Po tom, co jsem čtyři roky poslouchala, že chodím na výběrové gymnázium (haha), tak by to s mým štěstím byl Collin z Příliš mnoho Kateřin od Greena. Který mě vytáčel už od prvních stránek a ještě pořád jsem tu knihu nedočetla. Ale protože víme, jak to v životě chodí, viděla bych to třeba na Caleba z Divergence. Protože mě nikdo lepší nenapadl. 

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha…
Hvězdy nám nepřály od Greena. Ježkovy oči. Emocionální ždímačka, která rozhodně nefunguje s úsporou energie. Nejhorší na tom bylo, že jsem dočetla knihu a druhý den jsem na to šla do kina. Znáte nějaký jiný efektivní způsob sebetýrání? 
Fotka uživatele Kacennnka's Library.
Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!
Nuselskej punk od Green Scum. Český pošahaný autor, který to buď nemá v hlavě úplně v pořádku nebo měl fakt šílené mládí. Nicméně jeho povídky jsou neuvěřitelně ujeté a vtipné. Bohužel když se nad tím pořádně zamyslíte, uvědomíte si, že jsou vlastně i pochmurné a smutné. Ale na to první přečtení je to jenom jízda.

Chci, aby vyšlo v češtině
Paper Gods od Amandy Sun. Protože se to odehrává v Japonsku. Zabývá se to japonskou tradiční mytologií. Jsou tam velice zajímavé postavy, originální námět a už jsem mluvila o tom japonském prostředí? Jo a vlastně tam jsou dost, dost, dost úžasné ilustrace. Od české umělkyně. Takže jo, tohle si to vážně zaslouží.

I když nemám čas číst, vždycky si najdu chvilku na knihy od…
Řekla bych, že na Jenny Han. Ale to se vlastně pořád opakuju. Pak mě taky hrozně baví knihy od SJM, jenomže jsou to hrozné bichle. Mám dost ráda i Hostitele, ale ten taky není nejtenčí. Takže vylučovací metodou docházím k Jandy Nelson. Protože... je to Jandy.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsíci
Stopařův průvodce po Galaxii. Protože když už se nějakým záhadným způsobem ocitnu na Měsíci, vůbec bych se nedivila, kdybych nakonec skončila i jinde. A máte tip na nějakou lepší literaturu, která by vám ulehčila pobyt ve vesmíru?

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu
Na cestě od Jacka Kerouca. Vlastně nevím, co jsem od toho čekala, ale už od prvních stránek jsem se neuvěřitelně nudila. Jediné, co jsem si z toho vzala bylo slovo "maňana". Takže Kerouaca taky až maňana.

Lituji, že jsem jako malá nečetla…
No, lituji, že jsem jako malá nečetla obecně. A asi nejvíce lituju Harry Pottera, i když mě jako takový nikdy moc nebral. Jenomže jelikož jsem ho nečetla, vypadám často jako úplný nevzdělanec. No teď už to asi těžko doženu. A jelikož ho čtu rychlostí jeden díl za dva roky, toho asi dřív přečtou moje děti.

Moje oblíbené místo na čtení
Postel, sedačka, terasa, na zemi, v křesle... V podstatě kdekoli. Nicméně nerada čtu v MHD, protože se nikdy nemůžu začíst, jelikož neustále hlídám, abych stihla vystoupit. Ale tahle ta otázka nezněla. Kdybych ale musela vybrat jen jedno místo, je to na chatě na terase.

Nejlepší druhý díl v sérii?
Krevní pouto od Patricie Briggs. Většina knih o Mercy Thompson se mi líbila, ale Krevní pouto nejvíc. Proč? Protože tam bylo hodně upíra Stefana, který je mou nejoblíbenější postavou. Nebo vlastně byl. Autorka se ho bohužel rozhodla proměnit v "pravého upíra". Ale ten upír, který miloval Scooby-Doa a svůj VW Minivan si přestříkal na Mystery Car, byl mého srdce šampion.

book, divergent, and four image
O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?
Já se bojím pořád o někoho. Ale nejvíc jsem se bála o osud Wandy z Hostitele. Tak znáte to. Dejte si tam cliffhanger jako prase a pak tam nasázejte několik prázdných stran. Vážně. To jsem měla zástavu srdce. Ne málem - doslova. Takže jo, o ni jsem se opravdu bála.

Právě čtu
Reset od Amy Tinter. Po tom, co se mi asi tři roky válel v knihovně jsem se ho rozhodla vytáhnout. Zatím je to fajn překvapení. Asi jsem morbidní, ale tenhle druh knih se mi opravu líbí. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál - zatím jsem totiž jen na 50. stránce,

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila…
No jako já obecně hodně nerada půjčuju knihy. Teda ani já si moc knihy nepůjčuju, ale o tom jsem mluvit nechtěla. Každopádně obecně mám problém půjčovat knihy, které jsem sama ještě nečetla. Asi si prostě chci užívat to, že je čtu jako první.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh
Je to trapný, ale v podstatě jako všichni musím napsat Měsíční kroniky. Ono já jsem moc retellingů nečetla, nebo vlastně mě ani žádný jiný nenapadá (pokud McGuire nepřizná barvu, že Krásná katastrofa v podstatě bylo Stmívání). Ale tuším, že i kdybych retellingů četla víc, Měsíční kroniky by to stejně vyhrály.

Spánek jde stranou, když čtu…
Spánek jde stranou, když koukám na The 100. Ale když jde o knihy... co si pamatuju, hodně do noci jsem četla Nástroje smrti od Cassandry Clare a taky Vampýrskou akademii od Richelle Mead. To jsem ale byla tak o 6 let mladší, takže jsem toho víc vydržela. Poslední dobou už mám docela problém číst dlouho do noci, takže mě nic aktuálnějšího nenapadá.

Tři nejoblíbenější knihy
První je Hostitel, protože je to Hostitel a nic víc k tomu říkat nechci. Druhou bude Ten, kdo stojí v koutě, protože Charlie je Pan postava a na něho nedám dopustit. A jako třetí to budou Bídníci, protože jsem si nemohla vybrat mezi nimi a Velkým Gatsbym. Dobře, tohle nebyl moc důvod. Protože prostě Bídníci mají duši a jsou jedním z nejkrásnějších příběhů vůbec.

Ukaž knihovnu
Moje knihovna se nevejde na jednu fotku, protože ji mám roztroušenou po pokoji, a zároveň jsem se ještě pořád nedokopala k tomu, abych udělala novou Kouzelnou knihovničku. Tak tady je alespoň ta stará. A přiznávám, že už došlo k hodně změnám.
book, love, and quote image
Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu
Hodně záleží, z jaké strany knihovny to bude. Takže tu mám hned několik možností: Zelená jako smaragd, Fangirl, Zlodějka knih, V šedých tónech, Delirium. Takže asi tak.

WC knihy aneb co čtu na záchodě
Já na záchodě moc nečtu. Akorát luštím křížovky a sudoku. Ale jednou jsem se začetla do životopisu Freddieho Mercuryho od Petera Freestona (nedávnou byl v talkshow u Krause!), který tam nechal táta. No, nestihla jsem ho dočíst, než ho vyměnil, takže se k němu musím teprve vrátit. Ale to, co jsem stihla, bylo fakt super.

Xkrát jsem četla…
Hostitele. Tuším, že loni, když jsem ho četla na odreagování od filosofie, to bylo po páté. A něco vám řeknu. Líbilo se mi to snad ještě více než poprvé.

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk
Tak tohle je záludná otázka a napadá mě toho docela dost... Pokud upustím od toho, že ne každý je na krvavé boje a neuvěřitelné množství akce, asi bych vybrala Ten, kdo stojí v koutě. Protože Charlie je úžasný člověk a mnoha lidem by to asi pomohlo pochopit mládež jako takovou. I když, málokdo si ji asi dovede představit bez mobilů a všudypřítomného internetu.

Ze které knihy by měli udělat film?
Jakou knihu bych dobrovolně nechala zprznit? Možná by to bylo Delirium, protože mu to už jednou nevyšlo. Anebo by to mohlo být Zemětřas, protože by se na tom mohli filmaři opravdu vyřádit. Anebo rovnou Leviatan, ale všechno by muselo vypadat přesně jako na ilustracích. A když jsem u těch ilustrací, k zahození by nebyl ani Ink od Amandy Sun, protože by tam konečně byla pořádně vidět ta japonská atmosféra!  

středa 1. února 2017

TBR únor


Oproti jiným toho zrovna moc nepřečtu. To mi ale nebrání v tom, abych měla poměrně velké plány. A protože mě ke čtení láká větší množství knih, než jsem vlastně schopná přečíst, ráda bych předala tipy alespoň vám. Co by se mi tedy líbilo přečíst v únoru? 

UŽ ČTU
Reset (Reset, #1) American Girls Nuselskej punk
Reset (Reset #1), Amy Tintera
Reset je venku už docela dlouho. Jenom já ho mám doma asi tak tři roky. Ale až teď jsem se rozhodla, že je na něj ten správný čas. Jsem v první třetině a zatím se mi to docela dost líbí. Egmont má navíc docela široké řádkování, tak mám alespoň pocit, že to rychle utíká.😀Co se týče samotného příběhu, zdá se mi to přesně jako moje krevní skupina, tak snad se to postupem času nezkazí. 

American Girls, Alison Umminger  
Oproti tomu mě tahle kniha vážně nebaví a čtu ji už fakt hodně dlouho. Je to kýčovité, nezajímavé a má to neuvěřitelně otravnou hlavní hrdinku. Světlejší chvilky nastávají pouze v případě, že se mluví o Charlesovi Mansonovi (o kterém jsem až nedávno náhodou zjistila, že je to reálná postava), ale je tam toho o něm docela málo. Takže vlastně ani nevím, jestli se někdy prokoušu na konec. 

Nuselskej punk, Green scum 
Nakonec jeden český počin, o které mluvím už docela dlouho. Tyhle krátké povídky z pražských Nuslí jsou pořádná jízda a rozhodně nenudí. Zatím si je poctivě dávkuju, aby mi nebylo líto, že jsem je přečetla najednou. A tedy jestli chcete něco oddechového a vtipného, u čeho se můžete i trochu zamyslet, doporučuju. 

CO BY SE MI LÍBILO PŘEČÍST 
Illuminae (The Illuminae Files, #1) Všemi dary obdarovaná
Illuminae (The Illuminae #1), Amie Kaufman a Jay Kristoff
O Illuminae se toho řeklo hodně a asi i ještě hodně řekne. Já jsem jím jenom trochu listovala a i pouze tím jsem se zamilovala do formy, kterou je vytvořená. Osobně jsem hodně zvědavá už jenom kvůli tomu, že se vyskytly poměrně rozporuplné recenze. 

Všemi dary obdarovaná (Všemi dary obdarovaná #1), M. R. Carey
Must-read už od té doby, co jsem viděla trailer na film. Nějakým zvráceným způsobem se mi celý ten svět kanibalistických dětí zalíbil. Trochu se ale bojím, aby se mi opravdu dostalo toho, co čekám. 

Co se v únoru chystáte číst vy? A četli jste už Illuminae nebo Všemi dary obdarovaná? Jak se vám to líbilo? 

pondělí 30. ledna 2017

Recenze: Čáry života


Čáry života (Čáry života, #1)

Veronica Roth je velice známou autorkou ještě známější trilogie Divergence (CooBoo). Není divu, že se její nové dílo dočkalo takové pozornosti a navíc že jej fanoušci nedočkavě vyhlíželi. Veronica se rozhodla změnit žánr a od dystopie se přesunula k vesmírnému sci-fi. Jak to ale nakonec fungovalo?

Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách.

Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné – zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím – pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?

Veronica si dala spoustu práce s tím, aby vymyslela originální universum. Kromě celé nové planetární soustavy vymyslela řadu nových slov a pojmů, které zakomponovala do textu. Především ze začátku to ale působí docela zmateně a čtenář se v tom ztrácí. Rothová zkombinovala spoustu různých prvků. Máme zde nový vesmír, který ovládá síla Proudu, na který všechno funguje a propůjčuje lidem zvláštní schopnosti. Jsou tu orákula, která předpovídají budoucnost. Cestuje se vesmírem a každá planeta je něčím zvláštní. 

Kniha je psána ze dvou pohledů - Akose a Cyry. Kromě toho, že to autorce šlo mnohem víc než v Alianci, udělala ještě jednu změnu. Zatímco Cyřin pohled je psaný ich-formou, tedy z první osoby, ten Akosův je psaný z pohledů osoby třetí, tedy er-formou. I když to na mě ze začátku působilo rušivě, nakonec to dopomohlo k tomu, že jsem si nepletla hlavní aktéry. 
"Každý měl budoucnost, ale ne každý měl Osud - alespoň tak jim to říkala jejich matka. Jen někteří členové určitých "vybraných" rodin dostali do vínku osud, který v okamžiku jejich narození potají vyřkla všechna orákula na všech planetách zároveň." - str. 16
Co se týče postav jako takových, byly vyvážené. Akos a Cyra byly opaky, které se ale vyvíjely. Nebyli černobílí, oba toho hodně prožili a celkově se doplňovali. Cyřin bratr, Ryzek, jako hlavní záporák byl zklamáním, ale věřím tomu, že autorka ho vykreslila přesně tak, jak chtěla, a že to bude mít ještě nějakou dohru. Bohužel jsem se nedokázala přinutit k tomu, aby mi na někom z nich záleželo.

Nedá se říct, že by toho v knize dělo málo. Jedna scéna střídala druhou a pořád se tam něco dělo. Akce ale byla prokládána popisnými částmi a dialogy, které knihu natahovaly. Chápu, že bez popisných pasáží by to nebylo ono, ale v tomto případě kvantita převyšovala kvalitu. Naštěstí v knize nebylo moc romantiky, která by běh událostí zpomalila ještě více.
"Otevřely se těžké dveře. Za nimi ho vítala skleněná stěna. A za ní vesmír. Hvězdy. Planety. A proudnice, s každou vteřinou větší a jasnější." - str. 189
Mám velice ráda knihy, které jsou akční a krvavé. Ve kterých se něco děje a ještě je do nich přidaný nějaký ten sci-fi prvek. Bohužel Čáry života na mě působily spíš překombinovaně. Dělo se tam toho příliš a skutečnost, že se všichni jmenovali neuvěřitelně složitě, to nezlepšovala.

S Veronicou a jejími knihami to nevzdávám. Sice mě Čáry trochu nudily a nedokázaly strhnout, ale příští díl toho dle mého slibuje opravdu hodně. A jelikož už jsme s tímto složitým světem seznámeni, měla by to být parádní jízda.
Autorka: Veronica Roth; Série: Čáry života, 1. díl  Vydáno v originále: 17. 1. 2017 (Carve the Mark); Vydání u nás: 17. 1. 2017 (CooBoo); Počet stran: 424; Hodnocení na goodreads: 3.69 při 1 995 hodnoceních.
Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku! Knihu si můžete koupit na jejich stránkách!  

středa 25. ledna 2017

9 nejlepších knih za rok 2016

Tenhle seznam mám připravený už docela dlouho, ale pořád nebyl čas, protože jsem se musela věnovat škole a zkouškovému. Což bych možná ještě pořád měla, ale zas tolik mi do bot už neteče. 😄 Jak jsem psala v předešlém článku, minulý rok jsem přečetla 30 knih (a splnila svou výzvu, jupí - já - jé), ale kupodivu jsem nečetla nějaký super extra odpad. Teda kromě něčeho do školy, ale to tu teď nebudeme rozebírat, že? Přesto ale nebylo tak těžké vybrat svou topku. (Paradoxně velice málo knih má hodnocení 5 hvězdiček, ale co už.)

Kategorie 1: KUBULÍNI
Dám ti slunce Dědička ohně (Skleněný trůn, #3) Mrazivý oheň (Kroniky Kaninu, #1)
Kubulínských knih čtu pravděpodobně nejvíc, takže není překvapením, že se sem nějaké dostaly. Dám ti slunce je prostě Jandy Nelson. A tu knihu nic necharakterizuje víc než ta věta, kterou jsem právě napsala. Vážně. Ona je prostě originál. (A z nějakého důvodu mi přijde, že jsem ji četla tak před sto lety, minimálně.) Dědička ohně je třetí díl série Skleněný trůn od SJM, jak asi stejně všichni víte. Každopádně je to pro mě zatím nejlepší díl série a absolutně jsem si zamilovala Manon. Mrazivý oheň se mi líbil tak moc a zhltla jsem ho tak rychle, že jsem nějak  nedokázala vyplodit recenzi. Ale přečtěte si to. Fakt. Stojí to za to. Hodně.

Kategorie 2: CO SE KAM NEVEŠLO
Zoo City Pátá vlna (Pátá vlna, #1) Jak (ne)být divný na netu
Zoo city byla naprosto parádní jízda. Nejen, že hlavní hrdinka měla za nejlepšího kámoše lenochoda (což je prostě hrozně hustý zvíře), ale celý svět byl skvělý. Zápletka mě sice tolik nebrala, ale více knih z univerza zvířetníků bych si líbit nechala. Pátá vlna trochu odstartovala moji posedlost mimozemšťany, protože to byla první pořádná mimozemšťanská kniha, kterou jsem četla. A fakt super. Jó a pak Felicia Day, která je prostě must read pro všechny. A jestli ji neznáte, pusťte si Supernatural. Tam je absolutně úžasná. 

Kategorie 3: CIZOJAZYČNÉ ZÁZRAKY
The Night We Said Yes (The Night We Said Yes, #1) Punk 57 Last Night I Sang to the Monster
The Night We Said Yes je největším překvapením a jednou z nejlepších contemporary knih vůbec. Je to takový mix mé milované Jenny Han (loni jsem od ní nic nečetla, fňuk) a Leily Sales. Ideální letní dovolenkové čtení. Punk 57 byla poslední kniha loňského roku a když vám někdo bude říkat, že je to NA, zas tolik jim nevěřte, jo? No a nakonec jeden Sáenz, takže jestli chcete nekonečnou studnici deprese a úžasných myšlenek a citátů, Last Night I Sang To The Monster na vás čeká. 

Kategorie VETERÁN 
Loni jsem si taky dala re-reading Hostitele. Víc toho asi říkat nemusím ne? Prostě stejně skvělé jako poprvé. 

A co skvělého jste loni přečetli vy? 

středa 4. ledna 2017

Novoročni monoglog 2017

 

Právě sedím už docela dost dlouho ve škole a ještě dost dlouho budu. Asi právě kvůli tomu jsem se začala pitvat v tom, jak jsem si vedla - nebo spíše nevedla - v uplynulém roce. Asi už víte, že tyhle shrnutí nenávidím (ale hrozně ráda je čtu!) a že vždycky brečím nad tím, jak mi nic nevyšlo podle plánů. Ale asi mi to přijde prostě správný. Napsat vám, že vím, jak jsem hrozná. :D 
  • Splnila jsem svou Goodreads challenge! Paradoxně jsem přečetla ještě méně knih než loni, ale důležité je, že ji mám splněnou. Že ano? Nicméně jsem přesně splnila svůj cíl, tedy 30 knih. A dalo to dohromady 10 242 stran.  
  • Z toho byly jenom dvě do školy (protože Antickou obec jsem nečetla úplně poctivě), 4 recenzáky a bohužel jenom 5 v angličtině. Ale zase můžu říct, že jich 24 bylo pro radost, protože mě k nim nic nenutilo. 
  • Dvěma hvězdičkami jsem ocenila pouze Hrabala (sorry, my prostě nebudeme kamarádi), ale tři hvězdičky jsem dala 12 knihám a čtyři dostal stejný počet. Pět hvězdiček jsem si vážně šetřila, a tak je dostaly jenom 4 knihy. 
  • Blog jsem fakt zanedbávala, takže na něm přibylo jenom 24 článků. Ach jo, jsem hrozná. A z toho bylo 13 recenzí. 
  • Podařilo se mi dočíst 4 série a asi tak trojnásobek rozečíst. Nejvíc jsem četla dystopií a nasledovaly různé fantasy. Pak tu byl taky dvakrát steampunk, životopis Felicie Day, jeden Descartes, konečne jsem rozečetla Stopařova průvodce Galaxií a dala jsem si rereading Hostitele (a miluju ho snad ještě víc). 
Ale jako abyste si nemysleli, že 2016 byl fakt šílený rok a nic nebylo dobré. Naučila jsem se koukat na seriály. Což vlastně je asi to nejhorší, co mě mohlo potkat, ale budiž. Dokoukala jsem všechno, co je ze Supernatural, zkoukla těch pár dílů Star-Crossed (a brečela, že nejsou další díly) a teď neuvěřitelně žeru The 100. Byla jsem na několika koncertech (Mandrage jsem stihla hned třikrát a po SUM 41 jsem nemohla dva dny mluvit a týden chodit), jezdila jsem na závody do vrchu, byla dvakrát na Slapech (vždycky z jiné strany). Chodila jsem do kina (po Hackshaw Ridge mi bylo dost špatně) a poprvé byla v letňáku (a byla dost zima). Taky se ze mě stal aktivní řidič, byla jsem několikrát v Liberci (a neřídila tam) a vydržela jsem další rok v práci bez toho, aniž bych zabila zákazníky (až v Croppu na Čerňáku potkáte někoho se jmenovkou Kačka, klidně se ke mně hlaste, nezabiju vás, slibuju!). 

Když se na to tak kouknu, vlastně to mohlo být horší. O dost. Ale abych to zkrátila. Letos se opět chci polepšit, ale tak znáte to. Když se tak zahledím do budoucnosti, čeká mě toho poměrně dost, tak nevím, nevím, jak vůbec budu stíhat číst. Na druhou stranu, čím více toho mám na práci, tím víc čtu, tak třeba překvapím sama sebe? 

A BLOG MÁ SVŮJ VLASTNÍ INSTAGRAM! Alespoň ten by jako jediné místo mohl být stále aktivní! :) (A už si nechci zahlcovat soukromý profil knihami :D)